ZAČÍNÁME

V

MATEŘSKÉ ŠKOLE

JUÁREZOVA

Českomalínská 1037/24

160 00 Praha 6 – Bubeneč

 

Naše představa IDEÁLNÍHO dítěte

Ideální dítě = dokonalé, vzorné, neskutečné, vysněné, nedosažitelnéhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Ideální_typ

Do mateřské školy přichází dítě s chutí poznávat, seznamovat se, experimentovat…

Maminka je pro něj hlavní pečující osobou. Do 18 měsíců od něj neodcházela na čas delší než 2 hodiny, do tří let byla s ním – doma, venku, při hrách… Mateřské hry jsou pečující. Otcovské hry si tatínek a dítě plně začínají užívat od 3 let věku dítěte, jsou to hry dobrodružnější, dodávají dítěti odvahu, směřují k vnějšímu světu. Maminka dává dítěti vnitřní sebejistotu, tatínek důvěru v okolní svět.

Přibližně od 2,5 – do 3,5let (nyní mnohdy až do 4,2 roku) se dítě dostává do „období vzdoru“. Pro maminku je to období dosti náročné. Dítě se od ní začíná odpoutávat, začíná si uvědomovat sebe samo a zkouší být zcela jiné, než je maminčina (tatínkova) představa. Mnohdy dochází k emočně vypjatým situacím, ve kterých rodičům nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí, nebát se důslednosti a vytrvat. Dítěti velmi pomohou tím, že mu dají limity, hranice.

Dítě HLEDÁ hranice a potřebuje je mít.

Dítě již poznalo některé rodinné rituály – oslavy narozenin, svátků… Pro dítě jsou důležité dva rituály – usínací a vstávací. Jedná se o rituály přechodové, jde o první náznak řádu.Rituál nám pomáhá přijmout ZMĚNU, která je neodmyslitelnou součástí života (např. svatba a pohřeb jsou rituály, které se objevují ve všech kulturách).

Tříleté dítě již dobře komunikuje. Maminka na něj a s ním mluvila, její mimika byla výrazná – „zrcadlila“ dítě a ono po ní začalo opakovat. Dítě nemá schopnost naučit se mluvit prostřednictvím médií (televize, počítač, audiopřehrávače).

Tříleté dítě chodí, běhá, leze, skáče – má zcela jinou potřebu pohybu než my, dospělí. Maminka i tatínek mu od prvních náznaků dopřávali tuto radost. Pohyb úzce souvisí s rozvojem řeči.

Tříleté dítě už provádí mnoho úkonů samostatně, protože maminka mu poskytla dostatek příležitostí si toto vyzkoušet – např. zkouší se samo oblékat, obouvat, jíst, umývat se, používat toaletu, venku se umí vyčůrat už jen s malou pomocí rodičů…

My, učitelky, si jsme vědomy, že výše uvedené je naše IDEÁLNÍ představa a na realitu jsme profesně připraveny. Společně s vámi budeme hledat a nacházet způsoby, jak vaše dítě dál životem provázet.

Jak provázet dítě od narození, aby bylo radostné, šťastné

Čas od narození přibližně do 7 let je pro člověka obdobím, kdy si tvoří ZÁKLADY pro další život. Pro člověka je důležité, jaké prožitky v tomto čase „nasbírá“. Cílem našeho života je získat maximum příjemných prožitků, přičemž životní úroveň není rozhodující.

CO JE TO PROŽITEK? Je to AHA efekt z běžného života, jde do hloubky. Zážitků můžeme mít spoustu, ale s přemírou zážitků přestáváme chápat souvislosti.

A nyní jeden obyčejný lidský příběh nebo pohádka?

Já, dítě, jsem se narodilo z maminky.

Mám 4 klíče, ty odemykají brány pro přijímání „světa“.

První bránu otevírá moje maminka – týká se to mého těla. Ona je ta pravá pro dotyky, hlazení, mazlení. Ona mě tímto ujišťuje, že JSEM, jsem v tomto ještě malém těle. Před tím jsem bylo její součástí, teď jsem samo za sebe. A chci-li, mohou se se mnou mazlit tatínek, babička, dědeček…

Také druhou bránu pro vnímání příjemného otevírá maminka. A tudy ke mně proudí vše, co můžeme shrnout pod slova „máme tě rádi“. A tento cit nemusí být odíván do mnoha slov, ale pokud cítím, že jsem rodiči přijímáno, je mi dobře.

Prožitky výše uvedené potřebuje dítě dostávat od svých rodičů.

Do třetí brány už maminka záměrně vpouští tatínka, protože on je ten, který přináší ohlasy z vnějšího světa. Maminka a TATÍNEK umí ocenit, co už dokážu. A s přibývajícím věkem toho umím čím dál víc. Oni mě chválí za to, co mi jde nejlépe a tím mne podporují v zájmu o činnost.

Všimnu si a je mi příjemné, pokud získám kladnou pozornost dalších členů rodiny, případně ostatních dospělých.

(Chvála je konkrétní a to především za prožitky – př. „tvoje nakreslené sluníčko úplně hřeje, cítím jeho paprsky…“)

Otevírám s maminkou čtvrtou pomyslnou bránu, bránu pro vztahy – tudy vnímám, že patřím do své rodiny. Maminka mě učí dorozumívat se s ostatními členy našeho společenství a to slovy, větami, mimikou, gesty, celým tělem. Jasně vnímám, jsou-li její emoce, její pocity v souladu s „předváděným“ (s komunikací). Pokud ano, rozumím jí, pokud ne, jsem nespokojené, nevím, co se děje…

Tatínek mě učí též.Oni dva jsou mými prvními vzory. Oni mě učí jak se dorozumívat s dalšími obyvateli naší Země.

Prožitky získávané 3. a 4. pomyslnou branou mohou ovlivnit i jiní dospělí, např. učitelky, učitelé…

Mám svoje „DOMA“ a mám tam své MÍSTO (tj.úroveň fyzická)

– tedy tři místa : svou postel, místo u stolu a hrací kout. Je pro mne velmi důležité mít svoje tři místa. Svá tři místa má i maminka a tatínek – hrací kout je pro ně pracovna či místo ve společenské místnosti. Oni dbají na to, aby mi MÉ hračky nebral sourozenec a zrovna tak já se učím respektovat prostor sourozence, tatínka a maminky.

Patřím do své rodiny k mamince a k tatínkovi, ještě citlivě vnímám, jak se cítí a co prožívá moje maminka (tj.úroveň psychická)

V mé rodině je určitý řád, s kterým jsem již seznámeno. Též vím, že jsou jiné rodiny, vím, že bydlím ve městě…(dítě je seznamováno se sociokulturním vzorcem = úroveň metapsychická)

Vím, odkud kam je bezpečno a odkud kam je nebezpečno.

Maminka a tatínek mi LIMIT, hranici umí dát. Učí mě limity chápat a dodržovat je. Reakce mých rodičů a ostatních dospělých jsou čitelné, poznám, jsou-li emoce v souladu s reakcí. Pokud mi dospělí nedokážou dát hranice, hledám tak dlouho, až narazím a nechápu, co se děje.

Mí blízcí mi dávají pevné pružné hranice a já se cítím v BEZPEČÍ. Potřebuji-li se ujistit, že je vše v pořádku, cítím-li se nejisté, chytnu se maminky, tatínka a ti mne obejmou. Do 10 let (přibližně) potřebuji od rodičů hodně doteků, hlazení…Více vnímám emoce, pocity, než slova.

Jsem PODPOROVÁNO (tj.fyzicky – objímáno, hlazeno…), mám v rodičích OPORU – umí mne ocenit, pochválit.

Experimentuji, dávám dohromady věci, které spolu zdánlivě nesouvisí. Spojuji „nespojitelné“, tvořím v celé šíři světa. Vnímám TEĎ, vidím to, „co je očím neviditelné“, což vám mnohým již chybí. Chtěli byste mne též zařadit do nějaké „škatulky = kroužku“ a chcete mne přesvědčit, že mám navštěvovat „kroužky“. Nu, někteří mí vrstevníci se rodičům přizpůsobí a začnou vnímat už jen dílky toho obrovského zázračného Světa.

Příliš PODNĚTŮ mě unaví, berete mi chuť se na něco těšit…A ztratím schopnost se sám sebou zabavit, najít ono „nespojitelné“…Chcete snad, abych si myslelo, že se vše děje „samo“? Že vše dostanu ihned?

Umím se ptát a maminka, tatínek mi odpovídají, nelžou, neříkají hlouposti.

Někdy potřebuji jen potvrdit svůj názor, čehož se mi též dostane, jsem tím ujišťováno, že je mi nasloucháno.

Na některé otázky maminka ani tatínek odpovědi neznají, říkají, že neví – a ptají se pak oni mne. To se mi líbí. A napadají mne další a další otázky, poznávám svět i takto.

Vyprávíme si pohádky, příběhy, máme společné činnosti, kdy o sobě víme, vnímáme se, máme o sebe zájem – takto mě oni učí prožívat, reagovat na podněty.

I taková je PÉČE mé maminky a mého tatínka.

CO OČEKÁVÁME od dítěte přicházejícího do mateřské školy

Dítě má chuť se kontaktovat s vrstevníky (byť to zatím nedokáže)

Dítě částečně zvládá sebeobsluhu

1.při hygieně

2.při jídle

3.při oblékání

1.HYGIENICKÉ NÁVYKY

  • dítě umí pustit vodu do umyvadla, namydlit si ruce, opláchnout, utřít do ručníku. Ví, kdy se ruce umývají – vždy po použití toalety, před jídlem. U nás i po jídle.
  • používá hřeben – češe se
  • používá toaletu, ví, že po vykonání potřeby má spláchnout
  • používá toaletní papír, případně dokáže požádat o pomoc dospělého (učitelku)
  • umí vykonat potřebu i venku – samostatně (ve 3 letech s malou pomocí učitelky)
  1. STOLOVÁNÍ
  • umí pít ze skleničky, hrníčku
  • jí lžící, dále pak vidličkou, nožem (starší děti)
  • při jídle sedí u stolu, neodbíhá
  1. OBLÉKÁNÍ, OBOUVÁNÍ
  • dítě si umí obléct kalhoty, sukni, tričko, ponožky (s malou pomocí dospělého)
  • dítě se umí obout (s malou pomocí dospělého)

telefon+420 233 320 306