Škola v přírodě 21.5.-25.5.2018

Škola v přírodě 21.5.-25.5.2018

Škola v přírodě Dolní Malá Úpa


Čtvrtek 24.5.

Ráno plné záhady,

kdo sem dal ty poklady,

které leží na prahu,

jsou snad za tu odvahu?

 

Ano, ano on tu byl,

Krakonoš nás navštívil.

 

Potom ještě nechal dopis,

a v něm trasy celý popis.

 

Za draky se vypravíte,

pak se chvíli posadíte.

 

A zas hybaj hou, hou, hou,

sejdeme na svíčkovou.

 

Po poledním odpočinku,

je vzpomínka na maminku.

To když přišly pohledy,

někdy také od dědy.

 

Potom zase svačina,

cože? Dnes i zmrzlina?

Teď to právě začíná!

 

Ale je tu loučení,

což přináší balení.

 

Snad je všechno na svém místě,

škoda, že už není příště.

 

Tak to chodí v životě,

vždyť je krásně na světě.

 


Středa 23.5.

V noci vládl klid a mír,

a ve tváři slovo ,,sýr.“

Trvalo to do budíčku,

všude ticho v pokojíčku.

 

Ranní pozdrav, rozcvička,

a pak zase fyzička.

 

Nápor kopců veliký,

zachrání to rohlíky.

K tomu šunka, ovoce,

a jsou z toho Vánoce.

 

Projít tady okolí,

to jednoho zabolí.

Jedni div nám neutečou,

a ti druzí se zas vlečou.

 

Ještě jedna zatáčka,

je tu rajská omáčka.

A pak zase svačina,

a kolotoč začíná.

 

Zkoušeli jsme trpělivost,

někteří toho měli dost.

Najít stonek pampelišky,

foukat do něj různé výšky.

 

Srdce nad tím štěstím taje,

když píšťalka pěkně hraje.

 

Trocha vzteku neuškodí,

v životě to takhle chodí.

Pentle, trocha námahy,

je tu stezka odvahy.

 

Přišel vládce Krkonoš,

sám věhlasný Krakonoš.


Úterý 22.5.

Pátá hodina odbila,

a parta už svítila.

 

Na pokoji kluků,

bylo hodně hluku.

 

A než zazněl budíček,

nespal žádný človíček.

 

Ranní pozdrav, rozcvička,

potom ještě písnička,

po písničce snídaně,

a pak hurá do stráně.

 

Během krátké chviličky,

čekaly nás buchtičky.

 

Odpočinek přišel vhod,

než jsme vyšli na pochod.

 

Mezi to se pošta vtlačí,

a pak ještě „Stezka dračí.“

 

V břiše jako v pokojíčku,

a pláč máme na krajíčku.


Pondělí 21.5.

Cesta probíhala pod mottem ,,Kdy už tam budeme?“ Odpověď: ,,Až zastavíme a otevřou se dveře.“ Odměnou za strastiplnou cestu nám byla hovězí polévka a boloňské špagety. Oběd a čas strávený v autobuse nás zmohly a někteří by spali až do večera, ale překazila to mramorová bábovka k svačině a výprava k chatrči čarodějnice Kanimůry (na děti šly velké chmury, když viděly kosti, měly toho dosti). Ze spár Kanimůry jsme se vymanili stavbou domečků z přírodnin pro skřítky.

U chaty nás pak čekal dopis od Krakonoše – lesního listonoše.

V dopise nám vládce říká,

nakreslíte Permoníka?

V botníku jsou kartičky,

co vše má ten maličký?

A tak v malém okamžiku,

je tu dvacet permoníků.

Na talíři kuře bylo,

jen se po něm zaprášilo.